Genii Creation

origo

CZ SK HU

Zpět

Rozhovor s výtvarníkem a animátorem Danielem Špačkem

Přidal: Přidáno: 30.11.2014 14:11:31 Počet shlédnutí: 1409

30 Listopad 2014

O hračkách, dětské tvořivosti a tak trochu i o dětství současných rodičů si budeme povídat s výtvarníkem a ilustrátorem (a velkým sympatizantem našich stavebnic) Danielem Špačkem ze studia Loom on the Moon. Empatii s dětskou fantazií má poslední dobou doslova v popisu práce, neboť je mimo jiné kreativním tahounem grafické podoby "Déčka", nového a velmi úspěšného dětského kanálu České televize. Je rovněž autorem jeho obligátních hravých znělek a za jednu z nich (tu s ovečkami na dobrou noc) vyhrál letos v USA i mezinárodní soutěž Promax BDA, která je nejuznávanější profesní soutěži v oblasti kreativity v médiích, tedy jakousi oborovou obdobou filmových Oskarů. Takže naše první otázka....

Rozhovor s výtvarníkem a animátorem Danielem Špačkem

Jaké byly tvé nejoblíbenější hračky v dětství a které z nich jsi předal i svému synkovi ? Ocenil je a hraje si s nimi ?
Na ty, co nepřežily, si vzpomenu jen když náhodou vidím staré fotky. Ty, co byly z trvanlivějších materiálů a přežily, jako třeba Merkur, loutkové divadlo, sada indiánů a Rubikova kostka, plynule přešly do další generace. Dnešní trendy moc trvanlivosti nepřejí, takže mne docela zajímá co bude synek předávat jednou v krabici svým dětem.

Jaký vidíš největší rozdíl v tom, co bavilo v dětství naši generaci (70-80 léta) a co vyhledávají děti dnes ? Nemyslím tím jenom hračky, ale tvorbu pro děti obecně.
Nabídka byla určitě výrazně menší, ale nemyslím si, že by nám to tehdy nějak zásadně vadilo. Hračka má pro dnešní děti stejnou magii jako měla pro nás. Netajím se tím a říkám, že jsme měli obrovské štěstí, že za našeho dětství se tvorbě pro děti věnovala elita výtvarníků a scénáristů či režisérů, protože v tvorbě pro děti nemuseli řešit tehdy obecně vyžadovaný stranický přístup. Také bylo na práci více času a prostředků, dnešní limity jsou sice kreativně naprosto svobodné, ale nastoupily drasticky nízké rozpočty a nebo nutnost vytvářet věci komerčně úspěšné za každou cenu, což je na současné tvorbě hodně znát. Každopádně nerad bych zapadl do nějaké samoúčelné melancholické nostalgie, autory svého dětství beru jako kvalitativní metu, které bychom měli chtít dosáhnout a nebo ještě lépe překonat.

Měl jsi v dětství nějaké své kultovní postavičky z pohádek či večerníčků ?
Zcela kultovní jsou pro mě dodnes. Dokonce si troufnu říct, že s věkem jejich kultovnost stoupá. Kdybych je teď začal vyjmenovávat bylo by jich moc a přetekli bychom do volejbalu. Bylo by mi líto některé neuvést a myslím, že by se mohly právem cítit ukřivděné.

Jaká dětská knížka tě nejvic oslovila a jaké knížky kupuješ svým dětem dnes ?
Vzhledem k mé profesi není překvapující, že především knížky bohatě ilustrované. Naše dětská knihovna se neustále rozrůstá, ať už knížkami novými a nebo pravidelnou návštěvou antikvariátů. Poslední zmiňovaný zdroj je pro mne opravdu náročný, často si musím dávat měsíční limit na nákup knížek, protože nestíhám dostavovat nové police do knihovny. Největší lásku mám k ilustrovaným encyklopediím. Tady bych se rád vrátil k té otázce, jaký je rozdíl mezi současností a naším dětstvím. Ty neskutečně krásné encyklopedie od autorů jako byl Václav Kubašta, Vladimír Fuka nebo František Škoda jsou dělané s takovým nasazením, že v dnešní době je v českých podmínkách nepředstavitelné, že by někdo zainvestoval vývoj tak bohatě ilustrovaných knížek. V beletrii se každopádně v Čechách každý rok objeví spousta zajímavých počinů, česká ilustrátorská škola je pořád silná.

Jaký druh hraček svému dítěti s radostí schvaluješ a u kterých naopak doufáš, že je neokouzlí nadlouho ? Máš nějaký návod na to, jak dítěti vymluvit zálibu v určité, podle tebe nevhodné, leč lacině chytlavé hračce, po které touží hlavně proto, že ji mají i ostatní ?

Konfrontace s hračkami, které jsou stavěné jako marketingový produkt je myslím noční můrou každého rodiče. Nicméně každá věc má jednak svoji životnost, druhak trendy přicházejí a odcházejí samy o sobě, takže to tolerantně přecházím. Mám štěstí, že našeho syna hodně baví stavebnice, což obrovsky podporuji. Rozvíjejí kreativitu, fantazii, představivost i zručnost a hlavně ho učí, že když něco chce, tak si to může snadno postavit a nemusí čekat, že to dostane hotové. Z hlediska vývoje prostorové představivosti si nedokážu představit nic lepšího. Hračka by podle mne pro dítě neměla být substitucí za čas strávený s rodičem, není to jeho zástupce, aby se dítě zabavilo. Pro dítě je to výrazový prostředek, nástroj na zkoumání modelů světa. Obecně mě hodně baví ty hračky, které umožňují, aby si s nimi hrály děti i s rodiči. Ohledně těch nechtěných, zatím jsem se naštěstí moc nesetkal s modelem "játochciprotožetomajíostatní", to příjde myslím v sofistikovanější podobě až se školní docházkou. Doma jsme se synem zavedli oboustrannou a férovou dohodu, že pořizujeme hračky které se zamlouvají nám oběma.

Co si myslíš o komercionalizaci postaviček, tj. masivním prodeji hraček, triček apod. na motivy mnohdy podivných dětských hrdinu, které si samotnou kvalitou příběhů mnohdy ani tolik pozornosti nezasluhují ?
Záleží z jakého úhlu se na to díváme. Ve chvíli, kdy jsou příběhy a marketing postavený kolem produktu a jejich zisk se nikam nevrací, je to pochopitelně špatně a na takových věcech je to znát. Naproti tomu merchandising, který slouží jako získání prostředků na rozvoj díla, které vzniklo upřímně a kvůli dílu samotnému je něco jiného. Ve světovém měřítku se tohle podařilo úžasně dělat třeba Jimu Hensonovi s Muppet Show a Sesame street. Prakticky veškeré prostředky získané prodejem hraček a propagačních předmětů vracel zpátky do vývoje dalších věci. Poté co prodal těsně před svou smrtí práva Disneymu, ve vidině toho, že bude moci nezávisle tvořit velké projekty, se situace pochopitelně změnila. Každopádně jeho principielní odkaz tady zůstal pořád. Osobně mě hodně mrzí, že k nám do Čech tento fenomén nedorazil, ...tedy kromě lehkého odvaru v podobě Studia Kamarád:)

Jaký je tvůj názor na nové sofistikované hračky, které předvádí vlastní naprogramované show na baterky či je lze přímo ovládat např. přes chytré telefony ? Svého času postačil zajímavě tvarovaný kus klacku a dětská fantazie si v něm již našla bohaté uplatnění. Neochuzuje dnes tuto schopnost ona tendence vnucovat dětem u hraček nějakou konkrétní specializovanou podobu a funkci?
Neviděl bych to tak černě. Jsem v jádru technooptimista. U syna mne velice těšilo, že byl schopný v jedné ruce držet tablet nebo třeba ovládat robota a v druhé si dokázal vystačit se zmiňovaným kusem klacku. Pochopitelně pokud se dal považovat za meč, pistoli či kulomet, což, jak všichni dobře víme, jde prakticky s jakýmkoliv kusem dřeva. Díky tomu, že jsem přišel do styku s počítačem už v pěti letech, což v tehdejší době bylo relativně brzy, se pro mne technologie staly samozřejmou součástí mého života a kvalitním základem počítačové gramotnosti, ze které žiji dodnes. Pokrok a vývoj jsou přirozené a krásné na tom je, že vedle sebesofistikovanější hračky pořád existuje ten klacek. Ochuzovat naše děti o zážitky, které nám byly dobou upřené, nepovažuji za správné. Ano, nikdy netušíme kam se bude vývoj ubírat, ale to naši otcové, dávajíc nám na hraní první počítače připojené k televizní obrazovce, také netušili.

Máš představu, kam se bude svět hraček a dětské tvorby ubírat v následujících letech a desetiletích ?
Netroufám si odhadovat, nicméně jako věrný čtenář scifi se nemohu dočkat většího pokroku v robotických technologiích a umělé inteligenci. První vlaštovky se vynořují už v současnosti a mě to velice baví. 

 
PS: tento rozhovor byl původně pořízen pro časopis "Svět Hraček", v jehož podzimním vydání byl také otištěn.

Diskuse

(0 komentářů)
Žádné komentáře

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info